Acri
Acri
Úsvit okamžikem naděje dosti často bývá,
vždyť sluneční paprsky žal spolehlivě ztlumí.
Však okřídlený Acri vzlétá, když se stmívá-
peří, jak havraní se skví ve svitu luny.
Další den je u konce. Růžové červánky vyprovázejí sluneční kotouč za obzor doufajíce v jeho brzký návrat, neboť noci v těchto končinách jsou zlé. Sama bohyně noci jim snad vtiskla tu zrádnou a tajemnou temnotu. A právě jen za těchto nocí získává pegas Acri svoji vypůjčenou svobodu. Ve dne, jej sedlá bůh utrpení a prohání se na něm podsvětím trýzníce mrtvé duše. V noci však je Acrimu sňata ohnivá ohlávka a on může volně létat po světě. Nevrátí-li se však před svítáním do podsvětí, tak za svou nedochvilnost zaplatí životem.
Pegas. Acri se na pohled od ostatních pegasů dosti liší. Na místo bílého peří a srsti je celý v barvě ebenového dřeva. Jeho oči nejsou něžné, ale stále v nich hoří plamen. Plamen ctižádosti. Ty oči už viděly tolik žalu a bolesti, že by ani moře slz nestačilo na to, je oplakat. Ale on nikdy neprojevil špetku lítosti. Chladný a krutý-to je Acri. Všichni ho nenávidí stejně, jako jeho majitele a stejnou měrou se před ním také třesou. Ale tiše už!
Ve tmě krátce zaplápolaly dva řežavé uhlíky. Nic víc nebylo vidět. Křídla rozrazila noční vzduch a proti stříbřitému měsíci se objevila na chvíli silueta okřídleného koně. V okamžiku se skryla v černém hábitu noci. Směr letu bylo možné určit jen podle zastíněných hvězd.
Mnoho hodin takto ta nebeská světla pohasínala a když už začínala pozvolna blednout, tak černý přízrak dosáhl vrcholku jedné z nejvyšších hor v zemi. Lehce přistál - v místech, kde se kopyta dotkla země, se sníh rovnou odpařoval. Acri se obrátil čelem vstříc východu očekávaje svítání.
A brzy už opravdu slunce nesměle vykouklo za obzorem. Zlatavé paprsky Acriho ozářily a tam, kam dopadly, se pochmurná čerň změnila v oslnivě bílou. Pohled očí změkl a Acri se vydal na předlouho cestu, cestu za skutečnou svobodou.
Nenáviděn všemi, včetně sebe sama
- neschopen žádného citu.
Nakonec však ta černá vrána,
očištěna byla ve slunečním svitu.
Allainila
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle je fakt dobrý!!! Až se napíše další povídka tak mi napište!!!
Zajímavé
(Marico, 3. 9. 2008 18:50)
Zdravím, tohle bych nenazvala povídkou, je to spíš obraz. A podle mého názoru velice plastický, jde se do něj ponořit a představit si všechno do nejmenších podrobností. Líbí se mi to. Trošku bych dala pozor na styl, někde ti to ujíždí (např. v básnickém obrazu mi přijde divné říct, že se mu sníh pod kopyty "odpařoval", to bych čekala spíš v popisu než v líčení. Je to velice lyrický obraz, minimum děje. Umím si představit, že by to sloužilo jako prolog k románu o Acrim, a to k pěkně napínavému, hodně citovému a ne nutně happyendem končícímu románu :-))) Jen tak dál.
Hmmmm........
(Lucinka, 5. 8. 2008 8:44)Je taková divná,ani sem tomu sama nerozuměla,moc se mi nelíbí..Joo,a neměl být Arci a ne Acri??!
Mořská Panna
(Záhadná, 6. 7. 2008 10:59)
Ak sa chceš stať morskou pannou, stačí aby si to cítila v
srdci a každý deň si hovorila, že si morská panna. Viac sa
stýkaj s vodou, aspoň 5krát denne. Keď bude spln tak presne
o 20:00 choď do vody a buď tam dlhšie ako zvyčajne. Potom
by si sa mala premeniť na morskú pannu.
Jůůůůů
(Isabelle Lairová, 30. 5. 2008 20:28)Tak to bylo fakt hustý!!Já jsem ve slozích dobrá ale trohle bych nedala !!Jseš borec!!!
Pěkné
(Mai-B, 15. 5. 2008 20:37)Někdy je lepší krátká a pěkná povídka, než dlouhá a nezajímavá. I v tomto případě tomu tak je:) Je fakt pěkná, povedla se;)
Díky Kagome
(Allainila, 11. 4. 2008 20:11)
Díky, jsem ráda, že se ti to líbí. Snad to se Zdendush neděláme ostudu ;) Jo a
Bibi: Díky, ale hlavní díl má tady bývalá majitelka Kagome, my se tu ještě moc nenadřely :D
Od bývalé majitelky
(Kagome, 7. 4. 2008 17:36)bože to je nádhera!!!!! to je zajiavý když má někdo tolik talentu já ybch tohle nenapsala já sjem spíš na básničky sloh mi sice taky jde hodně dobře ale tohle je umělecký dílo moc moc dobře jen tak dál ;)
Fakt dobrý
(paja, 26. 7. 2009 14:32)